Tak pro Vás, co se nemohli zůčastnit, takl malá upoutávka
Tak je to konečně tady. oranžovo bílý den na Pezinské babe je před námi. Noc už nemůžu dospat a proto ráno pro jistotu zaspávám . Nic se něděje, máme přeci kupu času, ABIK počká. Soukám se do nějakého oblečku, hážu kombu a ostatní drobnosti do aut a hurá za ním. Dojíždím na čas, přehazujeme věci do auta, loučím se se svou ženou ( podle úsměvu na rtech ji to hrozně vadí ) sedáme do auta a vyrážíme směr BABA. Někteří členové osádky našeho vozu, zejména ti opačného pohlaví, se nám hned na začátku cesty snaží zkazit den slovy typu: KOUKALA JSEM NA RADAR A KOLEM POLEDNÍHO TAM ZAČNE PRŠET ( nevím, proč nám to říká, ale asi to měla být pomsta za to, že někteří jedinci jsou zapomětliví a díky tomu se ti druzí nemohou svést, že ABIKU) . Já se však nedám a s úsměvem na rtu kontruji: TO NAHOŘE JE AZURO? JEN JE JEŠTĚ SCHOVANÉ ZA MRAKY a dál to raději nekomentuji. Na dálnici se setkáváme s druhým vozidlem, vedených mistrem MATESEM a společně jedeme na SLOVAČ. Pohodlná cesta je pouze narušena silným  mračnem, které se na nás usmívá těsně nad BABOU, ale tím se nenecháváme rozhodit a abych ukazal, že se vlka nebojíme, poukazuji na modro po levé ruce ( škoda že to bylo až nad maravou ). Dojíždíme mezi prvními, což se ukazuje jako velmi dobrý tah. Hned u vstupu nás vítá nová RC8 v oranžových barvách, smějící se na nás ( bohužel ta dnes nebude k dispozici )

.
Rychle se registrujeme na 2 bajky, na které prozatím můžeme. U mě je to jasná volba: 950 SMR, následována 990 DUKE. Abík to má podobně a ve stejné časy, tak se alespoň svezeme spolu. Protože máme čas, zevlujeme na place, sondujeme připravené bajky, kecáme a koukáme na první odvážlivce na SM trati.  Za chvíli je tady 11 hodin a my sedáme na SM. První dojmy jsou velmi pozitivní. I mé drobné tělo se na ni skládá naprosto v pohodě, všechno je tam, kde má být a já se cítím opravdu hodně dobře ( konečně motorka pro pořádné chlapy a ne jak ty japonské potvory sebrané s loutkového divadla) Tohle je bajk s pořádného železa. Hned po rozjezdu SM stráci polovinu své vahy, je ovladatelne a lehkost, s jakou se vodí, je opravdu neuveřitelná. Podvozku se opravdu nedá nic vytkount, motor jede pěkně od spodu, ale jak jsem zjistil později, stejně jako ostatní KTM nemá rádo nízké otáčky. No a brzdy? To je kapitola sama pro sebe. Něchtěl jsem ostatním věřit, když mi tvrdili, že nejeli na ničem, co by tak brzdilo, ale teď už vím, že nelhali . ten účinek je ohromující . Svižná cesta ale brzo končí a my už se tešíme na velkého vévodu, který nás čeká po krátké pauze. Ve volnu se bavím s klukama, co jeli s náma. Když jim říkám, co jsme jeli a co nás ještě čeká, pousmějí a se se slovy: TODLE BYLO NEBE, ALE TEĎ ZAŽIJEŠ RÁJ se s nima loučím a sedám na velkého vévodu. Jde poznat, že oproti SM je to jiná motorka, pocitově lehčí, s jinou jízdní pozicí, ale přesto že je menší, tak se na ni skládám v pohodě ( teda vidět bych se při tom nechtěl ). Dáváme za jedna a vyrážíme na stejnou trasu. Hned jak vyjedeme na otevřenou cestu a začneme tam pěkně skládat kvalty, začnu se usmívat v přilbě a dávat pánům za pravdu. Ta motorka je mazeeec. Motoru je jedno kolik jedete, jaký tam máte kvalt. Vždycky, když otočíte heftem, vystřeli dopředu jako nakopnutá a táhne Vás až do omezovače. Ta motorka byla udělána pro zábavu a tu vám nedává po hrstích, ta vám ji přes trubičky žene přímo do krve. Každou vteřinu na ni si neuvěřitelně užívám, hubu mám od ucha k uchu a říkám si to chci . Slova na podvozek či brzdy jsou naprosto zbytečné, prtože bych se už jen opakoval.
Vracíme se znovu na parkoviště a já se snažím ještě zaregistrovat na 690tky, které jsou k dispozici na trati. Nakonec se mi podaří přesvědčit sličnou slečnu u registrace ( tímto bych ji rád poděkoval ) a já se můžu tešit na 690 SMR a malého vévodu. Čas plyne při družné debatě a já se pomalu chystám na mou premiéru na SM trati. ABIK už tam okusil DUKA a podle toho jak s ním jel jsem veděl že tady bude sranda. Sedám na SMR, startuji. kopu tam jedničku a vyrážím na dráhu. Od zčátku je jasné, že tady se kilama hodně šetřilo, motor se vytáčí, morka padá až moc do zatáček ( někdy opravdu hoooooooděmoc tímto bych se ji rád omluvil). V nízkých otáčkách se s ní nedá jet, cuká a kope. Snažím se s ní skamarádit, ale nějak se mi to nedaří. Naštěstí je tady konec, zjíždíme do boxu, já přesedám na malého DUKA a vyjíždím zpátky na trať. Ze začátku se snažím opatrně, ale hned zjišťuju že toto je jiná liga. Motorka je mnohem klidnější, krásně se vodí po úzké trati, padá do zatáček, ochotně se vytáči a je poměrně stabilní v náklonech. Brzdy jsou pro změnu na výbornou, s tak lehkou motorkou nemají sebemenší problém. Začínám ji hodně věřit a užívat si spolu s jedním slovenským klučinou trať. Dáváme si to a já si říkám, že todle musí být do města naprostá paráda. Bohužel je tady konec a musíme ty krásky vrátit. Po 40 minutách na okruhu jsem docela zničený. Vyjíždí další skupina adeptů a já si všímám endura, které tam zůstalo samo. Jdu se na něho zaptat a protože je volné, můžu ho zkusit. Sedám na něho, dávám jedna a vyjíždím mezi ostatní. Říkám si, JE TO ENDURO, RADŠI KLÍDEK, ale motorka je jiného názoru. Podvozek je sice endurově měkčí, ale SCORPIO SYNC drží jako přibité. Tadle motorka mne hodně překvapila a v rukách pořádného ridera ( ne takového ňoumy jako jsem já) je to velmi povedený stroj. Další jízda tak za chvíli pro mne končí. Já se musít pořádně napít, protože ta ostrá hodina mi dala zabrat. Kecáme ještě chvili se slovákama, pomalu se loučíme a odjíždíme směr BRNO.
Na konec bych rád poděkoval MATESOVI za perfektní zážitek a samo taky ABIKOVI, jeho drahé slečně a ostatním, kteří to tam se mnou vydrželi.
P.S.: a já se odcházim učit zalamováky do

Editoval osiris (26.04.2008 22:46:44)